20. prosince 1944
V Ardenách napadl první sníh. Německá děla ostřelovala Bastogne a okolní lesy, ve kterých byli američtí výsadkáři zakopáni. Němcům se také podařilo přerušit americké zásobování. 101. výsadková divize uvízla v obklíčení bez jakékoliv únikové cesty.
Mapa rozmístění jednotek
21. prosince 1944
Přívaly sněhu bránily německým tankům v pohybu a postup německých jednotek se zastavil. Ostřelování Bastogne ale nepolevovalo. Stěny amerických zákopů pokryly vrstvy ledu a nebylo jak se zahřát. Vojákům se tvořily omrzliny a spousta z nich onemocněla. Přesto 101. výsadková divize odrážela každý útok, který Němci zorganizovali a nepřestávala vysílat průzkumné a bojové hlídky.
21. prosince Von Rundstedt požádal Hitlera o stažení jednotek z Arden, protože věděl, že nemají sílu na další postup. Hitler ale nesouhlasil a naopak trval na nasazení dalších záloh do útoku.
Americký voják v zákopu, Ardeny
22. prosince 1944
Mlha stále znemožňovala letecké zásobování. Ostřelování nepřestávalo. Mrtvých a raněných stále přibývalo a morálka vojáků klesla velmi nízko. Americké jednotky bránící Bastogne obdržely ultimátum, aby se vzdaly, jinak budou zcela zničeny. Velitel 101. výsadkové divize generál McAuliffe odeslal tuto odpověď:"Prdlajs!"
23. prosince 1944
Nad Bastogne se ten den konečně rozjasnilo a bylo možné letecké zásobování. Letouny C-47 začaly americkým jednotkám shazovat zásoby. K vojákům se dostalo trochu jídla, střelivo a suché oblečení.
24. prosince 1944
Obě armády byly u sebe tak blízko, že by večer mohla spojenecká vojska slyšet nepřátele přes linie, jak v zákopech zpívají "Tichá noc" v němčině. Na Štědrý den přivezl jeep z velitelství divize zprávu od generála McAuliffa. Tato jeho zpráva měla pozvednou morálku, která u všech dosahovala bodu mrazu. Ve zprávě stálo stručně asi tohle:" Veselé Vánoce! Co je na nich veselého, ptáte se? Bojujete, je zima, jste daleko od domova. To je pravda, ale zastavili jsme všechno, co se na nás valilo ze severu, východu, jihu i západu! Před dvěma dny žádal německý velitel naší čestnou kapitulaci, aby obklíčené americké jednotky unikly naprostému zničení. Německý velitel ale obdržel tuto odpověď: Prdlajs! (nuts!)."
Obě armády byly u sebe tak blízko, že by večer mohla spojenecká vojska slyšet nepřátele přes linie, jak v zákopech zpívají "Tichá noc" v němčině. Na Štědrý den přivezl jeep z velitelství divize zprávu od generála McAuliffa. Tato jeho zpráva měla pozvednou morálku, která u všech dosahovala bodu mrazu. Ve zprávě stálo stručně asi tohle:" Veselé Vánoce! Co je na nich veselého, ptáte se? Bojujete, je zima, jste daleko od domova. To je pravda, ale zastavili jsme všechno, co se na nás valilo ze severu, východu, jihu i západu! Před dvěma dny žádal německý velitel naší čestnou kapitulaci, aby obklíčené americké jednotky unikly naprostému zničení. Německý velitel ale obdržel tuto odpověď: Prdlajs! (nuts!)."
Důstojníci 101. výsadkové divize při štědrovečerní večeři
25. prosince 1944
Německé útoky nepřestávaly ani na Boží hod. I přes neutichající boje, si vojáci zpívali koledy. Sváteční oběd nepředstavoval krocan, ale fazole.
26. prosince 1944
K Bastogne konečně dorazily posily v podobě americké 4. obrněné divize, která prolomila německé obklíčení a vysvobodila vojáky 101. výsadkové divize. Jako první dorazily tanky roty C, 37. obrněného praporu. K vyčerpaným výsadkářům se konečně dostaly nové posily a zásoby. Generál Eisenhower později vyznamenal všechny vojáky, kteří dokázali město ubránit.
Žádný z příslušníků 101. výsadkové divize nikdy nepřipustil, že by divizi bylo nutno pomoci.
27. prosince 1944
Po prolomení obklíčení Bastogne, odvezl 64. zdravotnický pluk do vojenských nemocnic 652 raněných amerických vojáků. O den později se do týlu dostaly poslední případy zákopové nohy a poslední ranění, schopní chůze. Celkový počet raněných překročil 1 000.
2. prapor předpokládal, že se vrátí do Mourmelonu. Vrchní velení mělo ale jiné záměry. 101. výsadková divize musela zůstat na frontě a měla se účastnit mohutné ofenzívy na severním okraji Výběžku, v jejímž čele šla Montgomeryho 21. skupina armád.
Německé útoky nepřestávaly ani na Boží hod. I přes neutichající boje, si vojáci zpívali koledy. Sváteční oběd nepředstavoval krocan, ale fazole.
26. prosince 1944
K Bastogne konečně dorazily posily v podobě americké 4. obrněné divize, která prolomila německé obklíčení a vysvobodila vojáky 101. výsadkové divize. Jako první dorazily tanky roty C, 37. obrněného praporu. K vyčerpaným výsadkářům se konečně dostaly nové posily a zásoby. Generál Eisenhower později vyznamenal všechny vojáky, kteří dokázali město ubránit.
Žádný z příslušníků 101. výsadkové divize nikdy nepřipustil, že by divizi bylo nutno pomoci.
Americký tank M4 Sherman v Ardenách
27. prosince 1944
Po prolomení obklíčení Bastogne, odvezl 64. zdravotnický pluk do vojenských nemocnic 652 raněných amerických vojáků. O den později se do týlu dostaly poslední případy zákopové nohy a poslední ranění, schopní chůze. Celkový počet raněných překročil 1 000.
2. prapor předpokládal, že se vrátí do Mourmelonu. Vrchní velení mělo ale jiné záměry. 101. výsadková divize musela zůstat na frontě a měla se účastnit mohutné ofenzívy na severním okraji Výběžku, v jejímž čele šla Montgomeryho 21. skupina armád.
Americký jeep převáží raněného vojáka
Další články související s bitvou v Ardenách:
- OPERACE HERBSTNEBEL - PLÁN BITVY V ARDENÁCH
- BITVA O VÝBĚŽEK - VÁNOCE 1944
- JOHN B. MASTERSON - VÁNOCE 1944
- BITVA O BASTOGNE 1944
- MALMÉDSKÝ MASAKR - 17. PROSINCE 1944
Sledujte nás také na facebooku Bratrstvo Neohrožených
0 komentářů:
Okomentovat