Vraťme se ale o 75 let zpátky.
7. prosinec 1941 - tento den se zapsal do historie a nesmazatelně se vryl do paměti celé Americe. V ranních hodinách na Pearl Harbor zaútočily letecké síly Japonského císařství a srovnaly přístav se zemí.
Letecký pohled na Pearl Harbor
Co tomu předcházelo? Japonci svůj útok plánovali již od jara roku 1940 a zároveň vedli s Američany mírové jednání. Ekonomicky vyčerpané Japonsko se chtělo udržet mezi předními světovými velmocemi a jako jediné řešení Japonci viděli teritoriální expanzi. Proto již v roce 1931 obsadili nejsevernější čínskou provincii Madžusko kvůli bohatým nalezištím surovin. O 6 let později napadli Čínu. Britové začali čínské vládě dodávat zbraně a USA omezilo vývoz strategických surovin do Japonska. Už tak nestabilní vztahy mezi Spojenými státy a Japonskem se tak ještě zhoršily.
V září roku 1940 podepsalo Japonsko s Německem a Itálií Trojstranný pakt a získalo tak zámořské kolonie Francie (ta byla okupována Německem). Na rozsáhlé části Francouské Indočíny (dnešní Vietnam) začalo Japonsko okamžitě budovat námořní základny a letiště.
26. července 1941 vydal americký president Roosevelt příkaz ke zmražení veškerých japonských aktiv v USA. To samé učinili také Nizozemci. Tímto bylo Japonsko zbaveno možnosti nákupu ropy a ocitlo se v kritické situaci. Japonci potřebovali získat životně důležité suroviny, ale mírová cesta byla pro japonskou militartní vládu nepřijatelná. Premiér Konoe dostal 6 dnů na to, aby všechno vyjednal mírovou cestou, ale japonské požadavky (např. ukončení pomoci Čině, nezvyšování britských a amerických sil na dálném východě apod.) byly pro USA nepřijatelné. Po odmítnutí těchto požadavků podal premiér Konoe 16. 10. 1941 demisi a císař Hirohito jmenoval nového předsedu vlády. Stal se jim vůdce agresivních militaristů generál Tódžó. I když Tódžó slíbil, že se vše pokusí ujednat mírovou cestou, bylo jasné, že válka s USA je nevyhnutelná.
Japonsko začalo chystat útok a zároveň udržovalo diplomatická jednání s Američany. Byla stanovena první verze válečného plánu, který říkal, že by japonské síly měly ovládnout především jižní část Pacifiku (kvůli ropě). Dále mělo být obsazeno Thajsko, Filipíny a Malajsko. Pak měla být získána území jako Kurilské ostrovy, ostrov Wake, Marshalovy ostrovy. Jelikož Japonci znali americké operační plány, tak předpokládali, že k americké protiakci dojde u Marshállových ostrovů, kde se střetnou s jejich Tichomořským loďstvem, které nyní kotvilo v Pearl Harboru.
Později ale vrchní velitel japonského Spojeného loďstva admirál Jamamoto předložil japonskému Hlavnímu námořnímu štábu návrh ke zničení amerického Tichomořského loďstva přímo v jejich základně v Pearl Harboru leteckým úderem z letadlových lodí hned na počátku války. Podle Jamamota by to mohlo donutit Američany ke kompromisnímu smíru, protože věděl, že to pro ně bude obrovská rána. Tento návrh čelil nesouhlasům několika vysokých štábních důstojníků. Vzdálenost Pearl Harboru od Jižního Pacifiku se jim zdála veliká a obávali se vysokých ztrát. Nakonec byl Jamamotův válečný plán, pod názvem Operace Z, přijat.
1. prosince 1941 se opět sešla japonská vláda, kde Tódžó oznámil, že jednání s Američany ztroskotalo a že zasílají ultimátum. Nebyla to však pravda. Americká depeše obsahovala pouze další body k jednání. I když několik členů vlády bylo proti válce, Tódžó byl už dávno rozhodnut a ponorky, které měly podporovat úderný svaz k útoku na Pearl Harbor, vypluly již 18. listopadu. 26. listopadu je pak následoval samotný úderný svaz, složený celkem z 31 plavidel - 6 letadlových lodí, 2 bitevní lodi, 2 křižníky, 10 torpédoborců, 3 ponorky a 8 tankerů.
Lodě při plavbě k Pearl Harboru udržovaly rádiové mlčení. Pro případ, že by potkaly americkou nebo neutrální loď, měly rozkaz je potopit dřív, než by kdokoliv stihl vyslat varování. Američané se o útoku v žádném případě nesměli dozvědět.
Ráno 7. prosince dosáhl úderný svaz plánovaného místa pro vypuštění letadel. Tento bod byl vzdálen 275 mil severně od Oahu. Útok měl proběhnout v 08.00 havajského času. Jamamoto se domníval, že pul hodiny před tím, předají ve Washingtonu japonští diplomaté vládě USA vyhlášení války. Ve skutečnosti nóta nic o vyhlášení války neobsahovala. Obsahovala jen staré známé japonské požadavky na nevměšování se USA do japonských operací v Číně apod. Depeše, která obsahovala vyhlášení války měla být předána v 7:30 havajského času, ale protože trvalo velmi dlouho tuto depeši přeložit do angličtiny, byla doručena až v 9:30, kdy už bylo dávno pozdě.
Hořící bitevní loď USS Arizona
Japonci přistihli spojenecké námořnictvo naprosto nepřipravené. Většina námořníků měla volno a útok nikdo z nich nečekal. O blížícím se útoku americké velení zřejmě vědělo, a to díky rozvědce, která dokázala zlomit japonský diplomatický kód a mohla tak číst tajné depeše. V těchto depeších se objevovaly informace, které byly jasným varováním, ale nikdo jim nevěnoval větší pozornost. Den před útokem se jedna depeše dostala i k prezidentu Rooseveltovi, ten sjednal poradu na 7. prosince. Mnozí historici se domnívají, že Roosevelt o útoku věděl, ale nesnažil se mu zabránit. Potřeboval záminku, pod kterou by mohl USA vtáhnout do války. Chtěl totiž pomoci Velké Británii proti Německu.
V 6:45 přišlo posledním varováním od amerických plavidel, která hlídkovala kolem přístavu. Byla viděna a následně zasažena japonská miniponorka. která se "potulovala" kolem. Zpráva o incidentu byla neprodleně odeslána k admirálu Kimmelovi. Zprávu ale zdrželo dekódování a když se zpráva dostala ke Kimmelovi, kolem už vybuchovaly letecké pumy. Japonské letouny totiž vzlétly dřív kvůli špatnému počasí. Start byl zahájen již v 6.00 za naprostého rádiového ticha.
Pearl Harbor
První útočnou vlnu tvořilo 183 letounů, z toho 140 bombardérů a 43 stíhaček. V přístavu Pearl Harbor bylo 8 bitevních lodí, 8 křižníků, 29 torpédoborců, 5 ponorek, 1 dělový člun, 10 minolovek, 9 minonosek, 5 mateřských lodí hydroplánů a 19 pomocných plavidel. Hlavní cíle Japonců zde však nebyly. Všechny americké letadlové lodě byly pryč. Středem pozornosti se tak staly bitevní lodě, na které ihned zaútočily bombardéry B5N2 Kate a torpédonosné letouny stejného typu. Střemhlavé bombardéry D3A1 Val a stíhačky A6M Zero útočily na americká letiště na Oahu a ničily zde shromážděná letadla. Američané zprvu nebyli schopni žádného odporu, všude panoval chaos. Až o několik minut později začala protiletecká palba. Americká letadla hořela a jen 14ti pilotům se podařilo vzlétnout a sestřelit několik japonských letadel. Všechny americké bitevní lodě buď hořely, nebo se potopily. Nálet první vlny trval od 7.55 do 8.25 a Japonci způsobili 90% škod a ztratili jen 9 letadel.
V 8:50 dorazila druhá vlna složená z 134 bombardérů a 36 stíhaček. Narazila však na lépe zorganizovanou americkou protivzdušnou obranu. Druhá vlna nezpůsobila žádné velké škody, zato ztratila 20 letounů a několik jich bylo poškozeno. Druhá vlna odletěla v 9:45.
Útok byl u konce. Japonci za sebou nechali 18 zničených nebo potopených amerických válečných plavidel. Konkrétně 8 bitevních, 1 cílovou, 3 křižníky, 3 torpédoborce, 1 dílenskou loď, 1 nosič hydroplánů a 1 minonosku. Dále 188 zničených a 159 poškozených letadel, 2 335 padlých příslušníků armády, námořnictva a námořní pěchota a 1 143 raněných, 68 mrtvých a 35 raněných civilistů. Japonci přišli o 29 strojů, 80 dalších bylo poškozeno. Dále ztratili 5 miniponorek.
Mapa náletu
Letovod náletu M. Fučida navrhoval ještě třetí nálet na Pearl Harbor, ale ten byl zamítnut. Ve 13.30 tak úderný svaz nabral kurz zpět k japonským ostrovům.
Tímto začala válka v Tichomoří. Záměr admirála Jamamota, vynutit Japonsku výhodný mír, selhal. Očekával, že tento zákeřný útok s americkým národem otřese natolik, aby nebyl nebyl schopný dalšího odporu. Bylo tomu ale naopak. Tato událost sjednotila Američany jako nikdy předtím. Hrdě vstoupili do války s jasným cílem - úplná a bezpodmínečná kapitulace Japonska.
USS Arizona Memorial - USS Arizona byla bitevní loď třídy Pennsylvania. Během útoku na Pearl Harbor byla zasažena dvěma 800 kg pumami a následně se potopila. Na palubě zahynulo 1 177 námořníků.
Památník nad potopenou lodí byl vybudován v roce 1958.
0 komentářů:
Okomentovat