V 17 letech se poprvé zapsal k námořní pěchotě, ale byl odmítnut pro jeho nízký věk. Hned po dokončení střední školy McKeesport v roce 1936 zkusil své štěstí znovu. A vyšlo to. Svůj výcvik absolvoval u 5. pluku námořní pěchoty na Parris Island v Jižní Kalifornii. V listopadu 1936 byl převelen na základnu námořní pěchoty Quantico ve Virgini. Později sloužil jako střelec na palubě bitevní lodi USS Wyoming, která se účastnila manévrů u pobřeží Kalifornie. V únoru 1937 byl převelen na Mare Island Navy Yard pro strážní službu. O dva měsíce později byl opět převelen, a tentokrát do provincie Cavite na filipínských ostrovech. Zde se stal členem baseballového týmu All-Navy-Marine.
Od října 1938 do září 1939 sloužil Mitch v Číně. Po svém návratu sloužil v loděnicích Navy Yard v Brooklynu a Philadelphii. V září 1940 se připojil k 5. pluku námořní pěchoty na základně Quantico ve Virginii. Následující měsíc se zúčastnil manévrů v zálivu Guantánamo na Kubě a na ostrově Culebra, Portoriko.
V březnu roku 1941 byl povolán do Severní Karolíny, kde pomohl vybudovat nové tréninkové centrum pro námořní pěchotu - Camp Lejeune.
1. února 1941 se Mitch stal součástí 2. praporu 7. pluku námořní pěchoty 1. divize námořní pěchoty, která byla zformována v zálivu Guantánamo. Byla to první divize námořní pěchoty v historii.
Po japonském útoku na Pearl Harbor se 1. divize poprvé zapojila do 2. světové války. V září 1942 se mariňáci 1. divize vylodili na ostrově Guadalcanal v Tichém oceánu. V tu dobu byl Mitch v hodnosti seržanta a měl na starost kulometnou četu. 23. října on a dalších 33 mužů z jeho jednotky dokázali odrazit útoky přibližně 3 000 japonských vojáků a udržet tak pozice u letiště Henderson do doby, než dorazily americké posily.
Později za to byl Mitch povýšen na poručíka a čekalo ho vyznamenání. Na ostrově zůstal až do ledna 1943 a poté odešel do Melbourne v Austrálii. Zde ho velitel 1. divize námořní pěchoty generál Alexander Vandegrift vyznamenal Medailí cti (nejvyšší možné vyznamenání v USA) za jeho statečnost na Guadalcanalu. V červnu téhož roku byl Mitch povýšen do hodnosti nadporučíka.
V září 1943 byla 1. divize námořní pěchoty připojena k 6. armádě a v prosinci se zúčastnila útoku na mys Gloucester (Tuluvu) na ostrově Nová Británie. V červenci 1944 se 1. divize přesunula na ostrov Pavuvu v souostroví Russell Islands. V červenci byl Mitch poslán zpět do Států do výcvikového střediska Camp Lejeune v Severní Karolíně, kde byl povýšen na kapitána. V červnu 1945 se stal výcvikovým důstojníkem ve výcvikovém středisku Camp Matthews v Kalifornii a v září byl poslán na rekrutační středisko námořní pěchoty, kde působil jako důstojník rekrutačního střediska.
I když válka v Tichomoří skončila, Mitch u námořní pěchoty zůstal až do roku 1959. Působil jako výcvikový důstojník v různých výcvikových střediscích námořní pěchoty a předával své válečné zkušenosti rekrutům. Od února 1954 do dubna 1955 například působil jako velící důstojník na škole pro poddůstojníky v San Franciscu. Od srpna 1958 zase působil na velitelství námořní pěchoty ve Washingtonu, D.C.
1. listopadu 1959 odešel Mitch do důchodu v hodnosti plukovníka. O pár let později napsal knihu "A Marine Named Mitch," (vyšla v roce 1975) ve které se podělil o své zážitky z války v Tichomoří.
Mitchell zemřel 15. litopadu 2003 ve věku 85 let na srdeční selhání ve svém domě v La Quinta v Kalifornii. Byl posledním žijícím mariňákem, který obdržel Medaili cti během bitvy o Guadalcanal. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami na Národním hřbitově na Riverside v Kalifornii.
Kromě Medaile cti získal během své služby i Purpurové srdce za utrpěná zranění v boji a Prezidentskou citaci za mimořádné hrdinství v boji proti ozbrojenému nepříteli.
0 komentářů:
Okomentovat