Fritz nepatřil k žádnému organizovanému náboženství, a jako u většiny se jeho náboženství ve vojenské knížce označovalo pojmem „gottglaubig," což jednoduše znamená „věřit v Boha."
Byl ženatý. Jeho o 4 roky starší žena Antonie pocházela z aristokratické rodiny. Vzali se v únoru roku 1940 a žili spolu v Herne ve Vestfálsku. V květnu 1940, 3 měsíce po svatbě, začal Fritz službu u 12. záložní spojařské baterie v Poznani. V září byl ale propuštěn. 3. dubna 1941 se tedy stal součástí 227. záložního dělostřeleckého oddílu. 1. května však přestat tento oddíl existovat a Fritz byl spolu s ostatními poslán do Osnabrücku, kde ještě z dalších dvou tréninkových jednotek vznikl 656. dělostřelecký oddíl. Fritz nyní patřil k 2. praporu tohoto oddílu. 656. dělostřelecký oddíl se v rámci 716. pěší divize wehrmachtu stal součástí okupačních sil ve Francii a byl umístěn na pobřeží Normandie .
Po 17ti měsících strávených ve Francii byl Fritz povýšen na „Oberkanonier." V září roku 1941 dostal svojí první 10ti denní dovolenou a mohl tak odcestovat za svojí ženou Antonií do Herne.
Mezitím, co byl Fritz pryč, došlo k několika změnám v jeho jednotce. Jeho 2. baterie byla dočasně přidělena (jako 3. baterie) k 319. dělostřeleckému pluku, který byl umístěn na Normandských ostrovech.
1. prosince se dočkal dalšího povýšení, a sice na desátníka (Gefreiter). O několik dní později musel být hospitalizován pro zánět žaludku. Vánoce tak strávil v nemocnici. 6. února 1942 byl poslán na dvoutýdenní rekonvalescenční dovolenou.
V dubnu došlo k obnovení jeho staré 2. baterie 656 dělostřeleckého oddílu. V září se ale stali dvě věci. Fritz byl povýšen na poddůstojníka (Unteroffizier) a umístěn k 6. záložní spojařské baterii v Osnabrücku. Zde zůstal po dobu dvou týdnů. Poté byl pro svůj důstojnický potenciál poslán k 37. pěchotnímu praporu pro důstojníky. Jeho důstojnický kurz trval celý měsíc. Do listopadu působil jako instruktor u 3. výcvikové roty 37. záložního pěšího praporu. Jeho další vzdělávací program byl v podobě rekvalifikačního kurzu u 5. roty ve škole ve Wahn. Později se Fritz dostal až na „Schule VI für O.A.d.Inf." (škola pro pěchotní důstojníky), která se nacházela v Beerverloo v Belgii. Během tohoto kurzu byl povýšen na seržanta (Feldwebel) a následně na seržanta v záloze (Leutnant d. R.).
V dubnu 1942, po dokončení tohoto kurzu v Belgii, dostal opět dvoutýdenní dovolenou a odcestoval domů do Herne za Antonií.
Bylo neobvyklé, že Fritz dosáhl takové hodnosti, aniž by se zůčastnil nějaké větší bojové akce. Nacistické Německo totiž podporovalo nové důstojníky až poté, co získali bojové zkušenosti. Nicméně Fritz byl vyjímka. Mohl to být nějaký speciální program a nebo standardní postup pro záložní důstojníky.
Fritz absolvoval ještě jeden kurz a hned poté, 31. května, byl poslán zpět do Francie k bojové jednotce 371. pěší divize. S touto jednotkou byl vyslán na svůj první úkol v terénu.
29. října 1943 byla 371. pěší divize poslána do bojů v Itálii. Fritz byl ale krátce poté raněn a evakuován do Brna do Československa. Jeho zranění byla poměrně vážná a nemocnici mohl opustit až 12. ledna 1944.
Po propuštění z nemocnice zamířil ke své staré 6. záložní spojařské baterii v Osnabrücku. S touto jednotkou zůstal po dobu jednoho měsíce a pak byl přidělen k 84. pěší divizi. Divize byla teprve v procesu formování - měla pouze dva pěší pluky a každý měl tři prapory. Divize měla za úkol hlídat pobřeží na severu Francie. Fritz zde působil jako osobní pobočník (Ordonnanz Offizier) u velitele 2. praporu 1052. pluku granátníků. Povinnosti takového pracovníka by měla zahrnovat sjednávání schůzek, organizování velitelství, provádění příkazů k podřízeným jednotkám, provádění průzkumu atd.
Ještě před americkou invazí byl Fritz znovu převelen, a to k zásobovacímu praporu. Tento prapor však fungoval také jako rezerva divize/záložní prapor. Měl dostatek těžkých zbraní a kulometů a v nouzových situacích mohl být nasazen do akce.
2. část ZDE
0 komentářů:
Okomentovat