"My věděli, že byli Vánoce. Ben, Dave, a Ernie našli malý stromek a udělali z něho náš vánoční stromeček. Štědrý den ale nebyl jiný, než ty ostatní dny, které jsme v Belgii strávili - zabíjeli jsme Němce a oni se snažili zabít nás. Tu noc jsme se choulili a snažili se zůstat v teple. Všichni jsme psali dopisy domů. Já jsem psal své matce. Psal jsem jí, jak sedíme u táboráku, jíme krocana a zpíváme koledy. Všichni to tak psali. Nikdo nepsal, jak to bylo doopravdy - byli jsme tak unavení a nešťastní. Nejedli jsme krocana, nemohli jsme rozdělat oheň ani zpívat koledy, protože Němci byli příliš blízko. Jeden z kaplanů nás obešel a modlili jsme se. Mack a já jsme mluvili o Vánocích prožitých tam doma v Longstreet, o tom, jak by jeho otec šel do lesa a pokácel ten největší strom a odnesl ho domů a o tom, jak by moje matka vařila už několik dní před Vánoci. Vypadalo to, jako by k nám naše minulost vůbec nepatřila....alespoň ne té noci v Belgii. Všichni jsme lhali svým rodinám. Nikdy jsem neřekl své matce, jaké byly skutečné Vánoce tady v Ardenách."
Takto popisuje ve svých denících Vánoce 1944 kapitán z 37. tankového praporu 4. obrněné divize, která v tu dobu postupovala k Bastogni. Zde držela linii 82. a 101. výsadková divize a nutně potřebovala pomoc (i když to nikdy nikdo ze 101. nepřipustil). 4. obrněná divize do Bastogne dorazila o 2 dny později.
Pojdme se podivat přímo k Bastogne, co se zde dělo na Štědrý den.
Obě armády byly u sebe tak blízko, že by večer mohla spojenecká vojska slyšet nepřátele přes linie, jak v zákopech zpívají "Tichá noc" v němčině. Na Štědrý den přivezl jeep z velitelství divize zprávu od generála McAuliffa. McAuliffe byl velitelem celé 101. výsadkové divize. Tato jeho zpráva měla pozvednou morálku, která u všech dosahovala bodu mrazu. Ve zprávě stálo stručně asi tohle:" Veselé Vánoce! Co je na nich veselého, ptáte se? Bojujete, je zima, jste daleko od domova. To je pravda, ale zastavili jsme všechno, co se na nás valilo ze severu, východu, jihu i západu! Před dvěma dny žádal německý velitel naší čestnou kapitulaci, aby obklíčené americké jednotky unikly naprostému zničení. Německý velitel ale obdržel tuto odpověď: Prdlajs! (nuts!)."
Tohle dalo mužům ze 101. aspoň malou naději, že všechny ty hrůzy brzo skončí, přestanou umírat jejich kamarádi a budou se moct vrátit zpátky domů.
0 komentářů:
Okomentovat